Novinky

Krevní transfuze při kardiochirurgických výkonech je spojena s koagulací a zánětlivými změnami v plících

Krevní transfuze může u některých skupin pacientů, zvláště v závažných stavech, zvyšovat morbiditu a mortalitu. Akutní plicní poškození ve vztahu k transfuzi (TRALI) je nejzávažnější a je charakterizováno akutním permeabilním edémem s následnou hypoxií, který se vyvíjí do 6 hodin po transfuzi. Pozorování kriticky nemocných pacientů ukazují, že akutní plicní poškození (ALI) má vztah k dávce podané krve. Pokud se plícní poškození vyvíjí po delší době než 6 hodin po transfuzi, hovoříme o odložené TRALI. Kritéria TRALI jsou naplněna jen u menšiny kardiochirurgických pacientů.

Do studie byla zahrnuta skupina 60 pacientů ze dvou univerzitních nemocnic v Holandsku. Pacienti byli zařazeni do 3 skupin, první s počtem do 2 transfuzních jednotek, další nad 2 a třetí skupina byla kontrolní, bez transfuzí. Podrobně byly sledovány krevní faktory.

Byly vyšetřeny hodnoty dle předoperačního evropského systému hodnocení kardiochirurgického rizika (EuroSCORE) spolu s hodnocením funkce levé srdeční komory. Skupina s více transfuzemi zaznamenala vyšší hodnoty EuroSCORE. Jen 2 pacienti po transfuzi měli diagnózu suspektní TRALI. Mnohočetné transfuze byly spojeny s aktivací pulmonální koagulace.

V této studii byly krevní transfuze během kardiochirurgického výkonu spojeny se známkami plicní inflamace, která byla charakterizována zvýšenou hladinou prozánětlivých cytokinů a bronchoalveolární aktivací koagulace a inhibice fibrinolýzy. Tato skutečnost může indikovat mechanismus pozorovaného spojení mezi transfuzí a zvýšenou morbiditou operovaných kardiaků. Podání plazmy se projevilo v aktivaci periferních mononukleárních buněk k produkci řady zánětlivých mediátorů IL 1 beta, IL-6, TNF alfa a IL-8 in vitro. Byl trend k vyšším hladinám Il-6 a EA a nižším hladinám antiinflamatorního cytokinu IL-4 po transfuzi. Koagulopatie je odlišující znak pro ALI a ARDS zvyšující morbiditu a mortalitu i z jiných příčin. Transfuze jasně zvyšovala obecnou koagulaci, dopad na inflamaci byl mírnější v závislosti na dávce. Transfuze se tak mohla projevit jako mediátor plicního poškození, nikoliv jen jako marker. Skutečnost, že již jediná transfuze vyvolává plicní zánětlivé změny, nemluvě o vyšších dávkách, podporuje aktivitu k restriktivní transfuzní strategii. Autoři uvádějí, že prokázali, že deleukotizovaná krev posiluje zánět a koagulaci v plících kardiochirurgických pacientů. Proto deleukotizace nemá protektivní vliv na výskyt ALI. Údaje mohou naznačovat, že transfuze je mediátor plicní inflamace u pacientů po srdečních operacích. Pohled na účinky transfuze může takto přispět k hodnocení rizika a benefitu při zvážení nutnosti transfuzi aplikovat.

(nami)

Zdroj: Blod transfusion during cardiac surgery is assodiated with inflamation and coagulation in the lung Tuinman et al., Critical Care 2011, 15: R59