Novinky
Mizející hranice mezi kardiologií a kardiochirurgií: Quo vadis
Příslibem jsou testované resorbovatelné srdeční stenty. Vstřebají se po splnění jak mechanického, tak medikamentózního úkolu. Cizí těleso není potom překážkou pro případný operační zákrok.
Katetrové zavedení aortálních chlopní je alternativou ke konvenční operaci v kardiocentrech od roku 2002. Komplikací je, že v místě usazení zůstává původní kalcifikovaná chlopeň. Přístupem z malé sternotomie nebo thorakotomie se může odstranit a pod zrakem se nově chlopeň také bezstehově fixuje. Zajistí se tak i volné ústí koronární tepny. U mladých jedinců dochází růstem k insuficienci implantované chlopně. Zavedená decelularizovaná zbytková kolagenní kontura je dosídlena buňkami příjemce a stane se tak spolurostoucí a regenerující chlopní. Za posledních 8 let tak bylo v Hannoveru operováno 42 pacientů. Nejčastější příčnou hospitalizací v Německu je srdeční insuficience. Spoluprací obou oborů se včasně řeší hrozící dekompenzace. Selhávání levé komory se projeví v plicním městnání, které je zaznamenáváno sondou s bateriovým tlakovým senzorem, zavedenou do a. pulmonalis. Údaj je dálkově zaznamenáván. Další senzor může být zaveden do levé síně. Dosahuje se tak optimální medikace.
Nedostatek dárců srdce zvyšuje požadavky na srdeční podpůrné systémy. Pacient s nimi žije delší dobu a může být i v zaměstnání. Roste jejich spolehlivost a miniaturizace. Zavádějí se do levé komory, ve výzkumu jsou i zařízení biventrikulární. Výhodou je rovněž zefektivnění činnosti vlastního srdce, které zůstává.
Buňkám srdečního svalu chybí regenerační schopnost. Do ischemicky změněné tkáně jsou injikovány peroperačně dřeňové kmenové buňky před koronární revaskularizací. Metoda je ve vývoji.
U poruch rytmu v provedení na zvířatech bylo dosaženo po ablaci AV uzlu transplantací fetálních kardiomyocytů do myokardu kontrakcí v rytmu 100 za minutu, což zajistilo dostatečnou srdeční frekvenci.
(nami)
Zdroj: Schilling T. Schwindende Fachgrenzen zwischen Kardiologie und Kardiochirurgie: Quo vadis. Chirurg 2010;81:1066-1072. 13. November 2010, Springer-Verlag 2010
