Novinky

Nejlepším prediktorem srdečních příhod u pacientů s ICHS je zobrazení myokardiální perfuze pomocí gated SPECT

V těchto dnech byla zveřejněna studie týkající se pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS), která porovnávala nejrůznější vyšetřovací techniky v co nejpřesnějším určení rozsahu srdečního poškození a stratifikaci pacientů vzhledem k závažnosti stavu. Pomyslným vítězem srovnání se nakonec ukázalo vyšetření perfuze myokardu pomocí jednofotonové emisní výpočetní tomografie (SPECT).

Do studie bylo zahrnuto 492 pacientů ve věku 55 až 75 let se známou nebo suspektní ICHS, ze studie byli vyloučeni pacienti se současným chronickým renálním selháním, koronárním bypassem nebo hypertyreózou. Každý pacient podstoupil kompletní diagnostiku zahrnující fyzikální vyšetření, krevní testy, EKG, 2D-ECHO a vyšetření perfuze myokardu pomocí gated SPECT, a to v klidu a po zátěži. Pacienti rovněž podstoupili koronární angiografii, která je v současnosti standardní procedurou v diagnostice ICHS. Pacienti byli sledováni a vyšetřováni během následujících 37 měsíců, přičemž zobrazení myokardiální perfuze se ukázalo jako nejlepší prediktor budoucích srdečních příhod (například infarktu myokardu).

Vyšetření perfuze myokardu pomocí gated SPECT je kvantitativní hodnocení myokardiální perfuze, funkce a viability myokardu. Kvantifikace rozsahu a závažnosti perfuzních defektů pomocí stanovení sumačního zátěžového skóre (SSS) přináší důležité informace při rozhodování o dalším terapeutickém postupu. U pacientů s normální perfuzí respektive s mírně abnormální perfuzí (SSS 4–8) je riziko srdeční smrti nízké a lze upřednostnit medikamentózní terapii. Naopak u pacientů se střední respektive těžkou abnormalitou perfuze (SSS větší než 8) je preferována invazivní strategie.

Tak jako se v posledních letech zlepšila technologie nukleární medicíny, tak se změnil i klinický profil pacientů s ICHS, kteří jsou oproti minulosti starší a mají další přidružené choroby. Vyšetření perfuze myokardu se proto opět dostává do popředí zájmů kardiologů a kardiochirurgů. Přestože ejekční frakce levé komory je nejčastěji hodnoceným prediktorem v současné klinické praxi, tato studie odhalila, že co se týče rozsahu poškození srdečního svalu, není tak přesným prediktorem budoucí srdeční příhody (na rozdíl od celkové prognózy, která koreluje s ejekční frakcí levé komory velmi dobře – pozn. aut.). Umožňuje tak pacienty zhodnocené jako rizikovější léčit agresivněji. Schopnost identifikovat takové pacienty je ovšem ovlivněna individuální predispozicí k srdeční příhodě a preventivní farmakoterapií.

(ercp)

Zdroj: J Nucl Med 2009(Apr);50(4):546–553.