Novinky

Odpověď na stimulaci neutrofilů odhalí rizikové pacienty pro operaci na otevřeném srdci

Použití mimotělního oběhu (MO) během chirurgických výkonů dnes představuje zcela běžnou záležitost. Tato metoda zavedená do klinické praxe v padesátých letech se navíc postupem času značně zdokonalila, a operace na srdci se tak staly relativně bezpečnými. I přes technický pokrok však zůstává MO spojen se vznikem systémové zánětlivé odpovědi vedoucí k pooperační morbiditě.

Zánětlivá odpověď je častá zvláště u operace srdce

Během MO dochází k aktivaci zánětlivých buněk. Jedná se především o neutrofily, které vystavují během své stimulace na povrchu adhezivní molekuly. Kvůli současné ischemii srdce endotelové buňky uvolňují chemokiny a své adhezivní molekuly. Během reperfuze proto hrozí rozvoj zánětlivé reakce, která ničí srdeční tkáň a způsobuje pooperační komplikace.

Určení rizika

Irským vědcům se podařilo nalézt test, kterým lze předoperačně předpovědět riziko systémové zánětlivé reakce. Ve své studii prokázali, že odpověď na stimulaci neutrofilů in vitro významně koreluje s klinickým průběhem rekonvalescence pacienta. Další oblastí zájmu bylo zkoumání vlivu leukocytárních filtrů, které se využívají právě ve snaze snížit systémovou zánětlivou reakci.

Metoda

Do studie pro výzkum in vitro stimulace neutrofilních granulocytů bylo zahrnuto 20 pacientů. Vzorky krve byly stimulovány inkubací s lipopolysacharidem, LPS (1 mg/ml), forbol-12-myristát-13-acetátem, PMA (1 ng/ml), N-Formyl-Met-Leu-Phe, fMLP (1 ng/ml). Změna v expresi adhezivních molekul (CD62L, CD11b, PSGL-1) byla poté odečítána průtokovou cytometrií. Pro hodnocení klinického stavu byly zvoleny parametry zahrnující dobu nutného pobytu na jednotce intenzivní péče, množství vydrénované tekutiny za hodinu a za celou dobu, a funkční orgánové parametry (srdeční enzym CK-MB, doba trvání inotropní podpory, celkové množství inotropních léčiv, doba trvání do extubace, respirační index, hladina kreatininu jako ukazatel renálních funkcí).

Výsledky

K signifikantní upregulaci CD11b došlo po stimulaci PMA a LPS. Stimulace fMLP neměla signifikantní účinek. Redukce CD62L se objevila u PMA a LPS, fMLP opět neměl jednoznačný vliv. PSGL-1 exprese se zvýšila jen po inkubaci s PMA, zatímco inkubace s LPS a fMLP nepřinesla signifikantní změny.

Již v rámci dřívějších výzkumů se prokázala individuální variabilita v odpovědi neutrofilů i skutečnost, že arteficiální stimulace odpovídá stimulaci chirurgickým zákrokem. Tato studie potvrdila vztah mezi preoperační in vitro stimulací a klinickým stavem po operaci.

Signifikantní korelace byly nalezeny u sérové hladiny kreatininu (CD11b-LPS, p = 0,023; PSGL-1-PMA, p = 0,026), hodnoty CK-MB první pooperační den (CD11b-PMA, p = 0,041; PSGL-1-PMA, p = 0,012), kumulativní potřebné dávky adrenalinu (CD62L-PMA, p = 0,001, CD62L-fMLP, p = 0,015) a noradrenalinu (CD62L-PMA, p = 0,001, CD62L-fMLP, p = 0,003), trvání adrenalinové podpory (PSGL-1-PMA, p = 0,017) a času do extubace (PSGL-1-PMA, p = 0,012).

Ve druhé části studie, která se zabývala vlivem leukocytární filtrace, nebyl dokázán signifikantní přínos této procedury.

Význam studie

Testování neutrofilů před operací by se v budoucnosti mohlo zařadit mezi předoperační vyšetření, pomocí kterých se vyhodnocuje přínos chirurgického výkonu pro daného pacienta. Stimulování neutrofilů by také mohlo představovat test pro zkoumání postupů snižujících systémovou zánětlivou odpověď.

(buš)

Zdroj: Soo Alan, et al. Preoperative neutrophil response as a predictive marker of clinical outcome following open heart surgery and the impact of leukocyte filtration. Interactive CardioVascular and Thoracic Surgery. Publikováno před tiskem on-line dne 19. srpna 2010. doi:doi:10.1510/icvts.2009.228056