Novinky

Střední tlak v plicnici po perkutánní mitrální valvuloplastice predikuje úspěšnost zákroku v dlouhodobém výhledu

Perkutánní mitrální valvuloplastika (PMV) je zavedenou a efektivní možností léčby mitrální stenózy. Klinické a echokardiografické výsledky, o které se opírá hodnocení úspěšnosti tohoto zákroku, však obvykle vychází ze studií s relativně krátkou dobou sledování. V rámci prezentovaná práce byly dlouhodobě sledovány určité charakteristiky kohorty pacientů, kteří podstoupili PMV. Studie si rovněž kladla za cíl identifikaci nezávislých prediktorů reintervence na mitrální chlopni a přežití bez výskytu nežádoucí události ve sledovaném souboru pacientů.

Do studie bylo konsekutivně zařazeno celkem 91 pacientů s mitrální stenózou, kteří se podrobili PMV. Medián doby klinického sledování byl 99 měsíců. Posuzovány byly dva primární cílové ukazatele: nutnost reintervence na mitrální chlopni (PMV nebo chirurgický zákrok) a kompozitní cílový ukazatel výskytu nežádoucích klinických událostí, který zahrnoval kardiovaskulární mortalitu, mitrální reintervenci a hospitalizaci pro dekompenzaci srdečního selhání. Následně byly srovnávány charakteristiky pacientů, kteří během sledování prodělali reintervenční zákrok na mitrální chlopni, s těmi, u kterých k žádné reintervenci nedošlo.

Vysoká míra přežití bez nežádoucích událostí i po 9 letech sledování

Průměrný věk studijní populace s převahou žen (83,5 %) byl 48,9 ± 13,9 roku. Míra přežití bez klinické nežádoucí události činila v prvním roce 93,0 ± 2,8 %, ve třetím roce 86,0 ± 3,9 %, v pátém roce 81,0 ± 4,4 %, v sedmém roce 70,6 ± 5,6 % a v devátém roce 68,4 ± 5,8 %. Míra přežití bez mitrální reintervence se pohybovala v intervalu ohraničeném hodnotou 98,8 ± 1,2 % v prvním roce a 85,5 ± 4,5 % v posledním roce sledování. Střední doba do mitrální reintervence byla 6,2 roku. Nemocní, u kterých došlo v průběhu sledování k mitrální reintervenci, byli mladší (43,3 vs. 51,2 roku, p = 0,04) a vykazovali vyšší transmitrální gradient, a to jak předoperačně (14,9 vs. 11,5 mmHg, p = 0,02), tak pooperačně (6,4 vs. 2,1 mmHg, p < 0,001). Tito pacienti rovněž pooperačně vykazovali vyšší hodnotu středního tlaku v plicnici (30,0 vs. 23,2 mmHg, p = 0,01). Při použití Coxova modelu pro odhad proporcionálního rizika byla vyšší střední hodnota tlaku v plicnici (mPAP) ≥ 25 mmHg jediným nezávislým prediktorem mitrální reintervence (poměr hazardu HR 5,639; p = 0,025) i nežádoucích klinických událostí (HR 3,622; p = 0,039).

Střední tlak v plicnici ≥ 25 mmHg po zákroku je nezávislým prediktorem mitrální reintervence

Ve sledované studijní populaci byl jediným nezávislým prediktorem budoucí reintervence na mitrální chlopni vyšší střední tlak v plicnici naměřený bezprostředně po provedení perkutánní mitrální valvuloplastiky. Tato zjištění mohou pomoci identifikovat pacienty, které je nutno po prodělané valvuloplastice podrobněji sledovat.

(hkh)

Zdroj: Jorge E. et al. Mean pulmonary arterial pressure after percutaneous mitral valvuloplasty predicts long-term adverse outcomes. Rev Port Cardiol. 2011 Dec 2