Novinky

Nové srdce od šedesátých let 20. století aneb Milníky kardiochirurgie

Chirurgie srdce a velkých cév, jeden z nejpřitažlivějších chirurgických oborů, má historii plnou výjimečných osobností. Přesto na počátku i tento respektovaný – a poměrně mladý – obor začínal především metodou „pokus–omyl“.

Počátky kardiochirurgie

Až téměř do konce 19. století byla jakákoli operace na srdci považována za nevhodnou a neetickou. Jak v roce 1880 napsal tehdejší respektovaný lékař Christian Billroth, „každý lékař, který si chce zachovat uznání svých kolegů, se nikdy nepokusí provést operační zákrok na srdci“. Nicméně již o 17 let později se toto tvrzení ukázalo jako nepravdivé, když doktor Rehn ve Frankfurtu úspěšně operoval bodnou ránu do srdce.

Děti byly motorem rozvoje

Na počátku 20. století bylo učiněno ještě několik více či méně úspěšných pokusů opravit poškozené lidské srdce – ať už stenózu mitrální chlopně, nebo příznaky anginy pectoris. Další velký posun v kardiochirurgii byl však učiněn na dětské klinice v Bostonu v roce 1938, kdy se poprvé podařilo úspěšně vyřešit vrozenou srdeční vadu – přetrvávající ductus arteriosus.

Děti s vrozenou srdeční vadou, které byly až do třicátých let 20. století odsouzeny k pomalé smrti zadušením, byly hlavním motorem rozvoje celé kardiochirurgie. Ambici pomáhat těmto dětem měli i americký chirurg Blalock a kardioložka Taussigová, kteří provedli průlomovou operaci u malého dítěte (vytvoření umělé spojky mezi podklíčkovou a plicní tepnou) v roce 1944.

Padesátá léta, zlatá éra kardiochirurgie

Následný rozvoj kardiochirurgie v padesátých letech byl bouřlivý a v té době fascinoval laiky i lékaře. Průlomové operace se odehrávaly v těsném sledu jedna za druhou. Například v roce 1952 provedl Christian Bailey první kompletní uzávěr porušené přepážky mezi pravou a levou síní a v tom samém roce byla implantována první umělá srdeční chlopeň. Ta měla v té době pro nás dnes úsměvnou podobu míčku uzavřeného v klícce, který v závislosti na změnách tlaku uzavíral a otevíral průchod pro krev v sestupné hrudní aortě.

Po prvních velkých úspěších v padesátých letech se kardiochirurgie a především kardiochirurgové ponořili do každodenní rutiny, jejíž výsledky a zkušenosti dnes můžeme využít i my. Zásadním milníkem té doby byla například operace v roce 1975, kdy byla poprvé úspěšně vyřešena vrozená transpozice velkých cév, dříve smrtelná. První mediálně velmi vděčná transplantace lidského srdce se odehrála v roce 1967, pacient však tehdy zemřel již 18. den po operaci na zápal plic.

(vek)

Zdroje:
www.maxhealthcare.in
http://www.kst.cz/web/?page_id=2103