Poruchy rytmu

Uvědomujete si, že vám srdce v hrudi neustále „ťuká“? Nejspíš ne. Za normálních okolností o něm ani nevíme. Jeho zrychlené pohyby si uvědomujeme při námaze nebo při rozčilení. Je to normální. Zrychlení nebo nepravidelnosti v srdečním rytmu ale mohou být i známkou nemoci.

Co všechno přitom můžete cítit:

• krátkodobou nepravidelnost tepu,
• „přeskočení“,
• pocit krátkodobého zastavení,
• rychlé pravidelné bušení,
• rychlé nepravidelné bušení.

Rychle nebo pomalu

Normální srdeční akce se pohybuje v rozmezí 60–100 úderů za minutu. Při poruše tvorby nebo vedení vzruchů v srdci, tzv. arytmii, může srdce běžet příliš rychle (tachykardie) nebo příliš pomalu (bradykardie). V prvním případě se stane místem tvorby rychlých elektrických vzruchů jakákoliv malá část svaloviny síní nebo komor nebo elektrický impulz krouží v různě velké oblasti srdce kolem dokola a aktivuje okolní svalovinu. V druhém případě se vzruch v sinoatriálním (SA) uzlu tvoří pomalu nebo je porušeno jeho vedení přes síňokomorový (AV) uzel do komor.

Pochází-li rychlý rytmus ze svaloviny síní nebo oblasti síňokomorového (AV) uzlu, označuje se arytmie jako supraventrikulární. Je-li místem vzniku arytmie svalovina komor, označuje se jako arytmie komorová.

Rozlišení typu arytmie je možné na základě EKG vyšetření.

Jsou nebezpečné?

Většina arytmií je neškodná. Některé však mohou být nebezpečné nebo přímo život ohrožující. Srdce při nich není schopno přečerpávat dostatečné množství krve. Nedostatečný krevní oběh způsobí poškození vlastního srdce, mozku nebo dalších orgánů.

K častým typům arytmie patří fibrilace síní. Příčinou je vznik vzruchu mimo sinoatriální (SA) uzel nebo jeho kroužení po síních. Dochází při ní k nekontrolovanému chvění srdečních síní. Následkem toho nejsou síně schopny pomáhat při plnění komor.

Nebezpečné jsou zejména komorové tachykardie a komorové fibrilace. Při tachykardii stoupá srdeční frekvence na hodnoty 100–300/min. Srdeční stahy jsou přitom minimálně účinné. Při komorové fibrilaci dochází k nekontrolovanému chvění komor, které nevypuzují žádnou krev.

Jak se léčí?

Příliš nízké srdeční frekvence, které již hrozí vznikem srdeční nedostatečnosti, se léčí stimulací. Po operaci srdce jsou všem pacientům na povrch připevněny elektrody, kterými je možno v případě potřeby srdce dočasně stimulovat. K trvalé stimulaci slouží speciální kardiostimulátor, implantovaný do kapsy v podkoží. Elektrody z něj vycházející jsou zavedeny přes podklíčkovou žílu do srdce. Moderní kardiostimulátory lze naprogramovat tak, aby jejich činnost co možná nejvíce odpovídala normální činnosti srdce. To znamená, že pracují pouze při výpadku srdeční činnosti a jejich frekvence se dokáže přizpůsobit stupni zátěže.

Vysoké srdeční frekvence se léčí podáním léku k potlačení arytmie (antiarytmika) nebo elektrickým výbojem z defibrilátoru. Některé druhy tachyarytmií lze úspěšně odstranit pomocí tzv. katetrizační ablace. Při ní je pomocí speciálního katétru zavedeného z třísla lokalizováno místo odpovědné za vznik arytmie a zničeno pomocí elektrického proudu. Obvykle jde o malé (několikamilimetrové) místo srdeční svaloviny, které z nějakého důvodu tvoří rychlé vzruchy nebo ve kterém vzruchy krouží rychle dokola.

Odstranění místa vzniku arytmie je možné provést i chirurgicky. Standardním výkonem je tzv. maze-procedura pro fibrilaci síní. Jejím cílem je vyřazení oblastí levé a pravé síně, které se podílejí na kroužení vzruchu. Ve své klasické podobě se při ní využívalo několika cílených řezů. V současné době procedura využívá působení nízkých teplot (kryoablace plicních žil) nebo radiofrekvenční energie.